Jak zaznělo na schůzce 2. září v Dačického domě: Spolků a různých dobrovolných uskupení je v Kutné Hoře více než 50. Mnohé z nich touží po tom, aby měly „své vlastní místo“ pro setkávání se zázemím. Zaznělo jasně i to, že potřebují různě velké prostory pro svou činnost, schůzky, jednání, zkoušení i archivaci. Bojují o bývalou knihovnu. Variantních míst by se našlo i víc.
Co je ale důležité si uvědomit, že práce těchto lidí, dobrovolníků, tvoří z větší části společenský, kulturní, zájmový, volnočasový, sociální, vzdělávací i propagační život našeho města.
Bez všech těchto nadšenců by bylo opravdu naše město mrtvé. Je jedno, zda má spolek 300 členů a věnuje se matkám, nebo jen 10 členů a staví naučné stezky nebo čistí štoly a další dělají divadelní představení. Je jedno, že někteří pořádají každý týden setkání pro pár rodin sociálně slabších nebo další jednou za rok uspořádají Stříbření pro několik tisíc návštěvníků. Celkově tato masa lidí tvoří život města a zapojuje do něj občany i návštěvníky.
Když na setkání zazněla ze strany vedení města čísla, proč a jak ušetřit a nemít Spolkový dům, zamysleme se i nad čísly, které tvoří ti dobrovolníci. 50 spolků × 10 lidí za spolek × 10 h měsíčně × 100 Kč/h jejich práce a vyjde vám 0,5 milionu měsíčně. A to jsme se drželi v číslech na minimálních hodnotách! To číslo musí být v konečné fázi mnohem větší, několikanásobně. O celkovém dosahu a přínosu nemluvě. Další čísla do statistiky příjmů jsou veškeré sponzorské dary, granty a dotace. Do kasy Kutné Hory plynou prostřednictvím spolků hmotné i nehmotné prostředky, aniž by to město stálo korunu. Nad tímhle vším by se mělo vedení města zamyslet a všem spolkům, organizacím a dobrovolníkům vyjít vstříc. Nejen Spolkovým domem, ale i komunikací, oceněním a zpětnou vazbou. Není snad nic horšího, když někdo z výše zmíněných lidí uspořádá bez jakýchkoliv darů od města svou akci, na své náklady, a pozve zástupce města (od zastupitelů až po vedení), aby přišli, třeba zahájit závod, ples, vernisáž, a nejenže nikdo nepřijde, ale ani jim na pozvánku neodpoví. Je to pak ze strany města jakýmsi pomyslným plivnutím do tváře za to, co dobrovolníci dělají. Nejde totiž kolikrát o peníze, ale o upřímnou zpětnou vazbu a uznání těch, kteří ve svém volném čase tvoří život v Kutné Hoře.